Mezigenerační učení. Teorie, výzkum, praxe

Mezigeneračnost je jedním z nejpřirozenějších aspektů učení, jež nás provází v podstatě po celý život, v různých životních situacích, v různých prostředích a při různých aktivitách. Jsme zvyklí, že mezi učícím se a tím, kdo učí, je často výraznější věkový rozdíl. Obecně se předpokládá, že právě onen věkový rozdíl zajistí dostatek informací, podnětů a zkušeností, jež mohou učícího se obohatit. V této knize se snažíme tuto “samozřejmost” mezigeneračního učení poněkud zproblematizovat a snad i do jisté míry zpochybnit. V každém případě ale zpřesnit a specifikovat. Ukazujeme, že učební situace, v nichž se setkávají lidé z odlišných generací, jsou specifické v řadě ohledů: z hlediska obsahů učení, z hlediska aktivity jednotlivých aktérů při poskytování a přijímání učebních podnětů, z hlediska různorodosti učebních situací a příležitostí k nim. Aktéři mezigeneračního učení musí čelit specifickým výzvám, ale zároveň si mohou odnášet specifické benefity. Tuto specifičnost rozkrýváme nejen v rovině teoretické v první části publikace, ale zejména empiricky výzkumem mezigeneračního učení v různých sociálních prostředích: ve škole, na pracovišti a v komunitách.

Publikaci je možné zakoupit v Obchodním centru MU.